Příběh Lnišť
Malá ves u Trhových Svinů, která měla vždycky víc pánů najednou – a jejíž muži chodili zedničit až do Vídně.
Haléř za mši (1351)
Lniště se v listinách poprvé objevují 22. července 1351. Pán vsi Trojan z Doubravice tehdy zavázal své poddané, aby z každé rodiny chodil jeden člověk na mši do Trhových Svinů a dal aspoň haléř. Za to jim snížil platy. Do Svinů pak lidé ze Lnišť chodili do kostela i na hřbitov po celá další staletí. Dějiny novohradského panství
Ves mnoha pánů (1358–1848)
Lniště skoro nikdy nepatřila jen jednomu pánovi. Díly vsi drželi páni z Michalovic, majitelé Cuknštejna, Žumberka i sousedních Keblan. Kus vsi patřil k Novým Hradům, kde od roku 1620 vládli Buquoyové. Pán Keblan Lambert Segrant se roku 1652 psal „pánem na Lništi“. Odtud možná pochází vyprávění o lnišťské tvrzi. Doložená je ale tvrz v Keblanech.
Ještě před rokem 1848 patřilo dvanáct domů Schwarzenbergům do Krumlova a devět Buquoyům do Nových Hradů. Sousedé, kteří na sebe viděli přes náves, tak chodili na robotu každý jinam.
Výměnky a malé chalupy (1722–1848)
Zlatokorunský klášter, pán krumlovské části vsi, si zapisoval, co si staří hospodáři vymínili, když předávali statek dětem. Nejstarší lnišťský zápis je z dubna 1722: hospodář už „pro stáří a chudobu“ nemůže hospodařit a nechá si jen světnici, chlívek, obilí a pár políček. Zápis V roce 1762 si Matěj Kadlec(?) vymínil bydlení „v samostatné výměnkářské chalupě“. Zápis
Na nejstarší podrobné mapě z let 1764–1768 je ves podepsaná „Elnischt“. Mapa Katastrální mapa z roku 1827 ukazuje domy kolem návsi, zahrady a na východ pastviny. Mapa 1827 V roce 1841 tu žilo 138 lidí ve 21 domech, všichni mluvili česky. Topografie Čech
Den, kdy Lniště shořela (1871)
Roku 1850 skončilo poddanství a Lniště se stala osadou obce Březí. O dvacet let později přišla největší pohroma, kterou ves pamatuje. V sobotu 26. srpna 1871 odpoledne si chlapec jedné nájemnice rozdělal na dvoře oheň. Vítr ho rozdmýchal a do večera shořelo třináct stavení i s obilím, které lidé právě sklidili. Zůstala jen tři hospodářská stavení a dvě chalupy. Četník z Trhových Svinů vynesl z hořícího sklepa napůl mrtvou stařenu. Zpráva v novinách
Ves se postavila znovu – a rostla. V letech 1880–1890 tu žilo 164 lidí, nejvíc v celé historii. V roce 1900 stálo ve vsi třicet domů. Soupis obcí V hamru čp. 8 kul hamerník František Hulka. Noviny V červnu 1891 se rolníku Jakubu Šináglovi splašil kůň, ke kterému byl uvázaný provazem, a uvláčel ho k smrti. Ještě v roce 1932 ho připomínal železný kříž ve zdi u cesty do Březí. Noviny
Zedníci do Vídně (1880–1932)
Polí bylo málo a muži ze Lnišť chodili za prací jako zedníci a tesaři. V 19. století do Vídně, ve 20. do Prahy. Zedníku Václavu Lysákovi se tam v roce 1887 narodil syn. Sčítání 1890 Doma se v zimě šily knoflíky – kovové kroužky obšívané nití.
Pomník na návsi (1914–1945)
Z první světové války se nevrátilo dvanáct mužů ze Lnišť. Mezi nimi byli Vavřinec a Matěj Lysákovi, oba dvaačtyřicetiletí. Pomník na návsi odhalili 27. května 1921. Obec na něj nedala ani korunu, šest tisíc se vybralo ve sbírce a na třech slavnostech. Po druhé válce na něj přibyla jména čtyř mužů, kteří zemřeli v nacistických koncentračních táborech.
Madona Lnišťská
V kapličce u cesty stávala vysoká gotická socha Panny Marie, přikrytá modrou zástěrou a ověnčená smrkovými větvemi. Spisovatel Ladislav Stehlík o ní napsal, že „by byla pýchou každé galerie hlavního města“. Kapličku později někdo shrnul traktorem. Socha je podle sousedů v depozitáři Alšovy jihočeské galerie na Hluboké.
Tichá ves (1950–dnes)
Po válce se ves vylidňovala. V roce 1950 tu žilo 84 lidí, v roce 1991 už jen deset. Od roku 1964 jsou Lniště částí obce Slavče. Dnes tu žije zase kolem třiceti lidí – a v létě i hosté.