Zajímavosti
Co nás při hledání nejvíc překvapilo – nejstarší zmínky, požáry, řemesla a osudy lidí, kteří tu žili.
Vejminek
Světnička ve chlévech
Než stál na dvoře samostatný výměnek, bydleli staří hospodáři přímo v hospodářském křídle statku. Gruntovní kniha z roku 1809 to popisuje přesně: otčím Bartoloměj Pancíř dostane „světničku ve chlévech“, obilí, pár záhonů na zelí a brambory, krávu, dva sáhy dříví a švestky z meze. Mladý hospodář mu musí světničku udržovat. Pancíř v ní dožil až do roku 1835. Zápis z gruntovní knihy
Nový domek na staré mapě
Na katastrální mapě z roku 1827 uzavírá jižní stranu dvora statku dřevěné křídlo. Zeměměřiči do téže mapy až do roku 1879 kreslili změny červeně. A právě tady přibyla červeně šrafovaná novostavba s vlastním číslem parcely 79. Na jejím místě stojí dnešní výměnek. Postavili ho tedy mezi lety 1827 a 1879, nejspíš po požáru v roce 1871. Mapa z roku 1879
Čtyři rodiny za třicet let
V roce 1890 tu bydlí zedník Václav Lysák a jeho syn se narodil ve Vídni. Lysákovi se po vsi stěhovali: v roce 1886 jim v čp. 28 utonul dvouletý syn, po roce 1890 bydleli v čp. 13. O deset let později se do malého domku vejde nádeník Brousek s ženou a sedmi dětmi. V roce 1910 tu Jan Čertl chová kozu, pět slepic a husu. Ještě v roce 1903 bydleli Čertlovi u tchána v čp. 12, dům tedy získali až potom. A v roce 1921 je majitelkou 66letá Marie z Vídně, která místo podpisu udělala tři křížky. Výměnek čp. 30
Statek u Babáčků
Pět dcer a žádný syn
Rod Lisáků hospodařil na statku čp. 1 od roku 1788. Při sčítání v roce 1921 má hospodář Jan Lysák pět dcer a ani jednoho syna. Statek proto převezme zeť Jan Řehout z Malče, manžel dcery Boženy. Když Božena zemře, vezme si Řehout její sestru Františku. Statek čp. 1
Lniště
Tvrz, nebo Keblany?
Říká se, že ve Lništích stávala tvrz. Doložená je ale tvrz v sousedních Keblanech. Kus Lnišť k ní patřil, a když Lambert Segrant roku 1636 koupil Keblany, psal se pak „pánem na Lništi“. Vyprávění o tvrzi se tak možná týká právě Keblan.
Výměnek už v roce 1762
Samostatné domky pro staré hospodáře nejsou ve Lništích nic nového. V září 1762 předal Matěj Kadlec(?) grunt Janu Markovi(?) a vymínil si doživotní bydlení „v samostatné výměnkářské chalupě“, tři políčka a místo na zelí a len. O čtyřicet let dřív si jiný starý hospodář, který už „pro stáří a chudobu“ nemohl hospodařit, nechal jen světnici a chlívek za ní. Kniha výměnků 1762
Tři Francouzi pod křížem
Na cestě do Keblan stával skoro na hranici obce kříž. Podle pověsti, kterou zapsal kronikář v roce 1932, se tu za napoleonských válek střetla francouzská a rakouská hlídka a pod křížem mají ležet tři Francouzi. Jestli kříž ještě stojí, zatím nevíme.
Ves dvou pánů
Lniště nikdy nepatřila jen jednomu pánovi. Ještě před rokem 1848 patřilo dvanáct domů Schwarzenbergům do Krumlova a devět Buquoyům do Nových Hradů. Sousedé, kteří na sebe viděli přes náves, tak chodili na robotu každý jinam. Dějiny novohradského panství
Třicet domů
V roce 1841 měla Lniště 21 domů a 138 obyvatel, všichni mluvili česky. Při sčítání v roce 1900 už tu stálo 30 domů a žilo 162 lidí. Výměnek statku dostal číslo 30 – nejvyšší číslo ve vsi. Soupis obcí 1900
Zedníci do Vídně, knoflíky v zimě
Muži ze Lnišť bývali zedníci a tesaři. Na sezónu odcházeli za prací, v 19. století do Vídně, ve 20. do Prahy. Doma se v zimě šily knoflíky – kovové kroužky obšívané nití.
Den, kdy Lniště shořelo
Sobota 26. srpna 1871, odpoledne. Chlapec jedné nájemnice si rozdělá na dvoře oheň a vítr se do něj opře. Do večera shoří třináct stavení i s obilím, které lidé právě sklidili. Zůstanou stát jen tři hospodářská stavení a dvě chalupy. Četník z Trhových Svinů vynáší z hořícího sklepa napůl mrtvou stařenu. Domy byly pojištěné, úroda ne. Většina dnešních domů na návsi, nejspíš i výměnek čp. 30, vyrostla až po požáru. Zpráva v novinách Budivoj
Kůň, kniha a železný kříž
Neděle 21. června 1891. Rolník Jakub Šinágl nejde na ranní mši, chce jít až na velkou. Mezitím vyvede koně na pastvu, uváže si provaz kolem těla a sedne si s knihou. Kůň se něčeho lekne a utíká domů – i s ním. Ještě v roce 1932 ho připomínal železný kříž v ohradní zdi u cesty do Březí. Plzeňské listy
Pomník na návsi
Dvanáct jmen padlých v první světové válce a čtyři jména mužů, kteří nepřežili nacistické tábory. Kámen je z lomu v Pěčíně. Obec na pomník v roce 1921 nedala ani korunu, peníze se vybraly ve sbírce a na třech vesnických slavnostech.
Gotická Madona pod modrou zástěrou
Spisovatel Ladislav Stehlík putoval Doudlebskem a ve Lništích nakoukl do kapličky u cesty. Za plaňkovými dvířky stála neúměrně vysoká socha přikrytá vybledlou modrou zástěrou a ověnčená smrkovými větvemi. Když zástěru odhrnul, uviděl „překrásnou gotickou Madonu – Madonu Lnišťskou“ a napsal, že „by byla pýchou každé galerie hlavního města“. V roce 1944 jí věnoval báseň ve sbírce Madoně, kterou malíř Alois Moravec doplnil kresbami. Kdo a pro jaký kostel sochu vytesal, nevíme. Kaplička se nedochovala: podle sousedů ji za komunismu někdo shrnul traktorem a Madonu pak odvezli do depozitáře Alšovy jihočeské galerie na Hluboké. Kapličku i s laťkovými dvířky zachytil v září 1939 malíř Alois Terš. Kresba · Země zamyšlená, kapitola Krajina mýtu