Selský statek na západním kraji vsi, u cesty do Březí. Nejstarší zápis o něm je z roku 1727, kdy ho Martin Dvořák převzal od tchána Jiřího Pelecha. Podle Pelechů se mu říká dodnes, i když se tu od té doby vystřídali Pindelové, Píchovi a Leštinovi. Ve zdi u cesty stál železný kříž za hospodáře, kterého roku 1891 usmýkal kůň.
Dějiny domu připraveny v roce 2026.Jména Pelech/Dvořák, Pícha/Bícha a Schilinger/Šelinger/Šinágl se v pramenech střídají – jde vždy o tytéž lidi. Kronika 1932 uvádí Václava Leštinu i jako majitele domku čp. 33 (nájemník Jan Rubeš).
Statek, který si pamatuje jméno
V dubnu 1727 převzal statek čp. 14 Martin Dvořák od svého tchána Jiřího Pelecha. V roce 1773 ho pro stáří předal synovi Janovi. Celé hospodářství i s párem volů, kravou, dvěma ovcemi a kovaným vozem tehdy odhadli na 100 zlatých. Úřad Pelechovy zapisoval pod oběma jmény, „Pelech neboli Dvořák“. Ve vsi se ale ujalo to starší. Statku se dodnes říká „u Pelechů“.
Roku 1803 prodal starý Jan Pelech statek za 600 zlatých Františku Pindelovi, který si bral jeho dceru Magdalenu. Pelech s ženou Rozinou zůstali na výměnku a dostávali obilí, len, slámu a polovinu ovoce ze sadu. V roce 1836 Pindel statek prodal Janu Píchovi za 1380 zlatých.
Píchova dcera Eva se narodila na Štědrý den 1842. Statek po rodičích zdědila s mužem Vavřincem Leštinou. Ten zemřel v roce 1885, bylo mu 46 let. Eva se znovu vdala za o deset let mladšího Jakuba Schilingra. V roce 1890 byla v domě majitelkou ona. Ve chlévě měli dvanáct kusů dobytka, čtyři krávy a šest volů.
V neděli 21. června 1891 vyvedl Jakub koně na pastvu mezi obilí. Uvázal si provaz kolem těla a sedl si s knihou. Kůň se splašil, utíkal domů a Jakuba usmýkal k smrti. Farář do matriky zapsal: „Byl koněm, při pasení se splašivším, k smrti usmýkán.“ Noviny o neštěstí psaly v Plzni i ve Vídni. Na jeho památku stál ve zdi u cesty do Březí železný kříž. V každém prameni se ale jmenuje jinak: Šelinger, Schilinger, Šinágl, Šelinr, ve vídeňských novinách dokonce „Pelech“ – podle chalupy.
Statek pak převzal Evin syn Václav Leština. Oženil se s Marií, dcerou souseda Víta Lisáka ze statku čp. 1. Měli tři dcery a o Vánocích 1909 syna Jana. V roce 1910 tu žilo osm lidí včetně staré Evy na výměnku a čeledína. Ve chlévě stálo šestnáct kusů dobytka. Po válce, v roce 1921, už Eva v domě není. Ve druhém bytě bydlí vdova Barbora Kubínová s dcerou a třemi vnoučaty, která se narodila ve Vídni. Václav hospodařil ještě v roce 1932 a zemřel v roce 1941.
Karel Fischer(?), Julius Niederer, Daniel Demon(?) 1855
kojenci z lineckého nalezince
- všichni zemřeli v létě 1855 ve věku 26 dní až 2 měsíců
doloženo pramenemúmrtí 19. 5. – 23. 9. 1855
Jan Leština 1867–1890
Evin syn, zednický pomocník
- * 1867 Lniště
- 1890 na práci ve Štýrsku (Štýrský Hradec?)
doloženo pramenemsčítání lidu 31. 12. 1890
Josef Kavina 1890
zedník, arch „14 a“
- * 18. 1. 1840
- × Kateřina (* 1850 Lniště)
- děti Vít (* 1864), Marie (* 1870), Terezie (* 1874 Pešť?)
Kde arch „14 a“ stál, není jasné. Kateřina Kavinová roz. Lysáková † 1905 v čp. 28 (pomocník, neověřeno); Josef Kavena († 1915, 21 let) je na pomníku padlých.
doloženo pramenemsčítání lidu 31. 12. 1890
Marie Kubínová 1918–1921
dcera, stavební dělnice
- * 29. 7. 1888 Čeřejov(?)
- nádenice na okresní silnici u Trhových Svinů (už 1914)
doloženo pramenemsčítání lidu 16. 2. 1921
Emilie, František a František Kubínovi 1918–1921
vnoučata Barbory Kubínové
- Emilie * 19. 3. 1913, František * 5. 10. 1914, František * 4. 8.(?) 1917 – všichni narozeni ve Vídni IX
- starší František ve Lništích až od 13. 9. 1920
doloženo pramenemsčítání lidu 16. 2. 1921
Františka a Božena Leštinovy 1904–1907
dcery Václava, zemřely jako kojenci
- † 23. 10. 1904 a † 12. 9. 1907 (matrika Z 8006 sn. 349, 365 – čtení pomocníka, neověřeno)
Neověřeno na snímku.
pravděpodobné
